Raný život a kariéra

John Glenn se narodil v roce 1921 v Ohiu. Už od útlého věku měl vášeň pro letectví a během druhé světové války a války v Koreji se stal pilotem. Po válkách se připojil k programu NASA Mercury Seven, což byla skupina astronautů vybraných pro první pilotované kosmické lety.

Historický kosmický let

Dne 20. února 1962 se Glenn stal prvním Američanem, který oběhl Zemi na palubě kapsle Friendship 7. Jeho mise trvala 4 hodiny, 55 minut a 23 sekund a zapsala ho do historie dobývání vesmíru. Glennův úspěch byl mimořádně významný, protože se odehrál pouhých 10 měsíců poté, co se sovětský kosmonaut Jurij Gagarin stal prvním člověkem na oběžné dráze Země.

Kariéra v NASA a v Senátu

Po svém historickém kosmickém letu Glenn pokračoval ve spolupráci s NASA. V roce 1998 se připojil k posádce raketoplánu Discovery a stal se tak nejstarším Američanem, který cestoval za hranice zemské atmosféry. Kromě své kariéry astronauta působil Glenn 24 let jako americký senátor za Ohio. Byl silným zastáncem průzkumu vesmíru a chtěl pokračovat v odvážném novém kosmickém programu s cílem dosáhnout Marsu a Měsíce.

Odkaz

John Glenn zemřel v roce 2016 ve věku 95 let. Je vzpomínán jako velký americký hrdina a průkopník dobývání vesmíru. Jeho odkaz i nadále inspiruje generace astronautů a nadšenců do vesmíru.

Osobní pocty

Michael Neufeld, kurátor programu Mercury ve Smithsonově národním leteckém a vesmírném muzeu, uvedl, že Glenn byl „jedním ze dvou nebo tří nejdůležitějších astronautů v historii programu“ spolu s Neilem Armstrongem a Alanem Shepardem. Glennovo dosažení stát se prvním Američanem na oběžné dráze Země bylo významným milníkem v americkém závodě o vesmír se Sovětským svazem.

Národní uznání

Glennův portrét z roku 1988 od Henryho C. Casselliho je vystaven v Národní portrétní galerii ve Washingtonu, D.C., na památku jeho života a úspěchů. Smithsonovy sbírky obsahují také několik artefaktů spojených s Glennem, včetně skafandru, který měl na sobě během svého historického letu, a zápisníku, který si s sebou nesl a obsahoval mapy světa a další údaje.

Trvalá inspirace

John Glennův příběh i nadále inspiruje lidi po celém světě. Jeho odvaha, odhodlání a neochvějná víra v sílu lidské důmyslnosti nám připomínají, čeho všeho jsme schopni, když se odvážíme snít ve velkém a posouvat hranice lidského poznání.

Incident

Během běžného výstupu do vesmíru mimo Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) se italský astronaut Luca Parmitano ocitl v ohrožení života, když se jeho helma začala plnit vodou. K incidentu došlo, když Parmitano pracoval na několika vnějších kabelech.

Voda v helmě

Zpočátku si Parmitano všiml mírné vlhkosti ve své helmě, ale ta se rychle zhoršila. Jak stoupala hladina vody, zakrývala mu zrak a zalévala nos, což ztěžovalo dýchání. Panika se zmocnila Parmitana, když si uvědomil, že ztrácí kontrolu nad situací.

Izolace a strach

S omezeným zrakem a komunikací se Parmitano cítil izolovaný a sám. Sotva slyšel hlasy svých kolegů z výstupu do vesmíru, Chrise a Shanea, a oni nemohli slyšet jeho. Uvědomění, že možná nebude moci dýchat nebo najít cestu zpět do přechodové komory, ho naplnilo strachem.

Zoufalý útěk

Přes ohromující strach zůstal Parmitano klidný a soustředil se na nalezení cesty ven. S téměř zavřenýma očima se opatrně vydal směrem k přechodové komoře, vědom si toho, že jeho přežití závisí na tom, aby se rychle dostal dovnitř.

Záchrana a zotavení

Když Parmitano dorazil k přechodové komoře, připojil se k němu jeho kolega z výstupu do vesmíru Chris. Voda přerušila Parmitanovu komunikaci s vesmírnou stanicí a nikdo o něm neměl zprávy od chvíle, kdy vstoupil do přechodové komory. Naštěstí Parmitano vyšel ven v pořádku, i když mokrý a otřesený.

Ponaučení

Incident s téměř utonutím posloužil jako vážné připomenutí nemilosrdné povahy vesmíru. Parmitano zdůraznil důležitost být vždy připraven na neočekávané a nikdy nepodceňovat nebezpečí spojená s průzkumem vesmíru.

Výzvy výstupů do vesmíru

Výstupy do vesmíru jsou samy o sobě riskantní podniky. Astronauti čelí celé řadě nebezpečí, včetně extrémních teplot, vystavení radiaci a nedostatku kyslíku. Incident s Parmitanem zdůraznil další hrozbu, kterou představují úniky vody ve skafandrech.

Výcvik a připravenost astronautů

Aby se snížila rizika spojená s výstupy do vesmíru, procházejí astronauti přísným výcvikem a simulacemi. Procvičují nouzové postupy, včetně toho, jak řešit úniky vody a jiné poruchy vybavení. Tento výcvik je nezbytný pro zajištění bezpečnosti astronautů během jejich misí.

Technologický pokrok

Kosmické agentury neustále pracují na zlepšení bezpečnosti skafandrů a vybavení. Vyvíjejí se nové technologie, které mají zabránit únikům vody a dalším potenciálním nebezpečím. Tento pokrok pomůže zajistit, že budoucí astronauti budou moci zkoumat vesmír s větší důvěrou a bezpečností.

Lidská odolnost a důvtip

Parmitanova zkušenost s téměř utonutím je důkazem odolnosti a důvtipu astronautů. Přes extrémní nebezpečí, kterému čelil, zůstal klidný a soustředěný a dokázal najít způsob, jak uniknout. Jeho příběh slouží jako inspirace pro všechny, kteří se odváží vydat do neznáma.

Problém: Špinavé prádlo v beztíži

Astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) čelí jedinečné výzvě: ve vesmíru není žádná prádelna. V důsledku toho se jejich špinavé oblečení hromadí, což vytváří problémy s úložným prostorem a hmotností. Navíc vlákna z bavlněných vláken mohou ucpávat filtry.

Řešení: Odolné oblečení proti zápachu

NASA řeší tento problém novou studií zaměřenou na prodloužení životnosti oděvů astronautů. Studie zahrnuje poskytnutí členům posádky ISS cvičebního oblečení ošetřeného antimikrobiálními sloučeninami nebo vyrobeného z antimikrobiální příze.

Antimikrobiální revoluce

Antimikrobiální materiály jsou navrženy tak, aby inhibovaly růst bakterií a dalších mikrobů. Tím, že NASA začlení tyto materiály do oděvů, doufá, že sníží zápach a potřebu častého praní. Antimikrobiální příze a povlak, které se testují, jsou oba komerčně dostupné, takže v případě úspěchu by se cvičební oblečení „schválené astronauty“ mohlo brzy dostat i k veřejnosti.

Mise zásobování dodává nové oblečení

Při nedávné zásobovací misi obdrželi astronauti zásilku nového cvičebního oblečení. Toto oblečení budou nosit během svého každodenního dvouapůlhodinového cvičebního programu po dobu celkem 15 dnů.

Testování a vyhodnocování

Po každé cvičební jednotce vyplní astronauti dotazník, aby posoudili odolnost oděvu vůči zápachu. Oblečení také pověsí, aby uschlo až čtyři hodiny, než ho uloží do nehořlavých pytlů.

Výhody i mimo vesmír

Pokud bude výzkum úspěšný, může mít vývoj oděvů odolných vůči zápachu široké uplatnění i mimo cestování do vesmíru. Mohlo by to například prospět sportovcům, zdravotníkům a každému, kdo chce snížit četnost praní.

Budoucnost vesmírného prádla

Studie NASA je významným krokem k vyřešení problému praní ve vesmíru. Prodloužením doby použitelnosti oděvů astronautů může agentura snížit odpad, zlepšit úložnou kapacitu a celkově zvýšit pohodu členů posádky.

Další podrobnosti:

• Posádka ISS spotřebuje ročně přibližně 408 kg oblečení.
• Antimikrobiální oděvy jsou komerčně dostupné, takže by mohly být v budoucnu přístupné i veřejnosti.
• Studie zahrnuje testování jak antimikrobiální příze, tak antimikrobiálního povlaku.
• Cvičební program astronautů zahrnuje dvě a půl hodiny aktivity denně.

Astronautky píší historii prvním vesmírným výstupem výhradně žen

18. října 2019 se astronautky NASA Christina Koch a Jessica Meir vydaly na historický vesmírný výstup a staly se prvními dvěma ženami, které se současně odvážily mimo Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Mise znamenala významný milník pro ženy v průzkumu vesmíru a v kariérách v oborech STEM.

Cíle a výzvy mise

Hlavním cílem Koch a Meir bylo vyměnit vadný ovladač napájení, který selhal na ISS. Porucha ovladače napájení byla podobná problému, který nastal v dubnu a přiměl NASA k tomu, aby vadnou jednotku nabíjení/vybíjení baterie (BCDU) vzala zpět k prohlídce.

Vesmírný výstup byl původně naplánován na 21. října, ale kvůli naléhavé poruše ovladače napájení byl posunut dopředu. Během své mise čelily Koch a Meir několika výzvám, včetně nutnosti pracovat v beztížném stavu a pohybovat se po složitém vnějšku ISS.

Příprava a výcvik

Aby se na vesmírný výstup připravily, podstoupily Koch a Meir rozsáhlý výcvik, včetně simulací a zkušebních běhů v laboratoři neutrálního vztlaku (NBL) v Johnsonově vesmírném středisku NASA. Také se seznámily s nástroji a vybavením, které by během mise potřebovaly.

Vesmírný výstup

Vesmírný výstup začal 18. října v 7:50 hodin ranního času (ET). Koch a Meir opustily ISS přes přechodovou komoru Quest a vznášely se mimo stanici déle než sedm hodin. Úspěšně vyměnily ovladač napájení a zajistily tak pokračující provoz ISS.

Historický význam

Vesmírný výstup výhradně žen byl historickým okamžikem pro ženy v průzkumu vesmíru. Bylo to poprvé, kdy dvě ženy společně provedly vesmírný výstup, a otevřelo to cestu budoucím misím výhradně žen. Vesmírný výstup také zdůraznil rostoucí roli žen v oborech STEM a inspiroval mladé dívky na celém světě, aby se věnovaly kariéře ve vědě a technice.

Ženy ve vesmíru

První ženou, která vystoupila do vesmíru, byla sovětská kosmonautka Světlana Savická v roce 1984. Od té doby následovalo jejích stop několik žen, včetně astronutek NASA Kathryn Sullivan, Peggy Whitson a Sunita Williams.

Vesmírný výstup Christiny Koch byl jejím třetím výletem mimo ISS v tomto měsíci a čtvrtým v její kariéře. Je 14. ženou, která vystoupila do vesmíru. Jessica Meir se stala 15. ženou, která vystoupila do vesmíru, když se zúčastnila vesmírného výstupu výhradně žen.

Budoucnost průzkumu vesmíru

Vesmírný výstup výhradně žen je důkazem pokroku, kterého bylo dosaženo v podpoře rovnosti pohlaví v oborech STEM. Také slouží jako připomínka důležitosti rozmanitosti a inkluze v průzkumu vesmíru. NASA, která pokračuje v plánování budoucích misí na Měsíc a Mars, musí zajistit, aby ženy a další nedostatečně zastoupené skupiny měly stejné příležitosti k účasti.

Vesmírný výstup výhradně žen inspiroval novou generaci žen a dívek, aby se věnovaly kariéře v oborech STEM. Je to připomínka toho, že vše je možné s tvrdou prací, odhodláním a vášní pro průzkum.

Jedinečná rovnováha pracovního a soukromého života astronautů

Stejně jako lidé na Zemi mají i astronauti strukturovaný rozvrh, který zahrnuje práci, odpočinek a víkendy. Tato rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je zásadní pro jejich duševní zdraví a pohodu v izolovaném a náročném prostředí vesmíru.

Vývoj harmonogramů astronautů

V počátcích kosmických letů pracovali astronauti nepřetržitě s malým množstvím času na volnočasové aktivity. NASA si však uvědomila důležitost doby odpočinku a začala upravovat harmonogramy tak, aby zahrnovaly více volného času. Mise Skylab v 70. letech 20. století znamenaly bod obratu, kdy astronauti pracovali podle tradičnějšího rozvrhu od devíti do pěti a měli volné víkendy.

Volnočasové aktivity ve vesmíru

Ve svém volném čase se astronauti věnují celé řadě koníčků a aktivit, aby si odpočinuli a uvolnili se. Mnozí si užívají vznášení se dolů do modulu Cupola na ISS, který nabízí úchvatný výhled na Zemi. Jiní si s sebou berou hudební nástroje, na které hrají, například klávesy, kytary nebo saxofony. Oblíbenou zábavou je také sledování filmů, živých sportovních přenosů nebo čtení knih.

Terapeutické účinky hudby

Prokázalo se, že hudba má pro astronauty značné terapeutické účinky. Může snižovat stres, zlepšovat náladu a poskytovat pocit spojení se Zemí. Legendární vystoupení kanadského astronauta Chrise Hadfielda s písní „Space Oddity“ od Davida Bowieho na ISS je důkazem síly hudby ve vesmíru.

Komunikace a spojení se Zemí

Udržování spojení se Zemí je zásadní pro psychologickou pohodu astronautů. Mají přístup k telefonům, e-mailům, internetu a amatérským rádiím, aby mohli komunikovat s rodinou, přáteli a kolegy na Zemi. Toto spojení jim pomáhá cítit se ukotvení a podporovaní, zvláště při dlouhodobých misích, kdy může docházet k významným zpožděním v komunikaci se Zemí.

Budoucnost rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem astronautů

Jak NASA plánuje budoucí mise na Mars a dál, význam rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem astronautů bude jen stoupat. Dlouhodobé mise představují jedinečné psychologické výzvy a poskytnutí astronautům dostatečného času na odpočinek a osobní zájmy bude nezbytné pro jejich úspěch.

Lidská zkušenost s vesmírem

Žít a pracovat ve vesmíru je hluboce transformující zážitek. Astronauti z různých prostředí a kultur se spojují a tvoří semknutou komunitu, která sdílí výzvy a triumfy průzkumu vesmíru. Jejich každodenní rutiny, od práce až po zábavu, nabízejí pohled na lidskou schopnost přizpůsobit se a čelit neznámému.

Závěr

Víkendy astronautů ve vesmíru jsou důkazem důležitosti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, a to i v těch nejextrémnějších prostředích. Tím, že NASA astronautům poskytuje příležitosti k odpočinku, koníčkům a spojení se Zemí, zajišťuje, že jsou nejen fyzicky připraveni na své mise, ale také mentálně a emocionálně vybaveni k tomu, aby ve vesmírné nekonečnosti prospívali.

Astronauti čelí ve vesmíru mnoha výzvám, včetně účinků mikrogravitace na jejich těla. Hustota kostí klesá, svaly ochabují a tělesné tekutiny se přesouvají, což vede k problémům se zrakem.

Aby tyto účinky potlačili, 12 dobrovolníků se účastní studie BRACE (Bed Rest with Artificial Gravity and Cycling Exercise). Studie probíhá pod vedením Institutu pro kosmickou medicínu a fyziologii (MEDES) a za podpory Evropské kosmické agentury (ESA) a Francouzské kosmické agentury (CNES). Studuje účinky umělé gravitace na astronauty.

Design studie

Účastníci, zdraví muži ve věku 20–45 let, jsou rozděleni do tří skupin:

• Kontrolní skupina: Odpočívá na lůžku po dobu 60 dnů
• Odpočinek na lůžku s jízdou na kole: Odpočívá na lůžku a pravidelně cvičí na cyklistickém trenažéru
• Odpočinek na lůžku s jízdou na kole a centrifugou: Odpočívá na lůžku, jezdí na kole a pravidelně se otáčí v centrifuze, aby simulovali umělou gravitaci

Všichni účastníci musí mít neustále alespoň jedno rameno na lůžku. Během čtyř let obdrží platby ve výši 19 300 USD.

Fyziologická měření

Před a po 60denním období odpočinku na lůžku provedou vědci řadu fyziologických testů, včetně:

• Neurologické zdraví
• Kardiovaskulární zdraví
• Metabolické zdraví
• Svalové zdraví
• Zdraví kostí

• Močové, krevní, oftalmologické a psychologické vyšetření

  tato měření pomohou vědcům pochopit účinky umělé gravitace na lidské tělo.

Aplikace pro vesmír a Zemi

Umělá gravitace by mohla zlepšit zdraví astronautů při dlouhodobých vesmírných misích. Může mít také aplikace pro lidi na Zemi, jako například:

• Senioři
• Pacienti upoutaní na lůžko
• Lidé s muskuloskeletálními problémy
• Lidé s osteoporózou

Studie odpočinku na lůžku, jako je BRACE, poskytují cenné poznatky o účincích imobilizace na lidské tělo. Tento výzkum lze využít v rehabilitačních programech pro pacienty zotavující se z operace nebo závažného onemocnění.

Cyklistika na lůžku zlepšuje zdraví kostí astronautů

Studie BRACE je první v Evropě, která zahrnuje cyklistiku jako součást protokolu odpočinku na lůžku. Vědci věří, že cyklistika může pomoci udržet hustotu kostí u astronautů.

Předchozí studie ukázaly, že odpočinek na lůžku může vést k poklesu hustoty kostí o 1–1,5 % za měsíc. To je významný problém pro astronauty, kteří mohou strávit ve vesmíru měsíce nebo dokonce roky.

Cyklistika je cvičení s váhou, které může pomoci udržet hustotu kostí. Zařazením cyklistiky do studie BRACE doufají vědci, že se dozvědí více o účincích umělé gravitace na zdraví kostí.

Cyklistika s umělou gravitací zlepšuje kardiovaskulární zdraví astronautů

Cyklistika s umělou gravitací může také zlepšit kardiovaskulární zdraví astronautů. Ve vesmíru způsobuje absence gravitace posun tělesných tekutin, což vyvíjí tlak na srdce a krevní cévy. To může vést ke snížení objemu krve a poklesu krevního tlaku.

Cyklistika s umělou gravitací může pomoci těmto účinkům čelit zvýšením průtoku krve a udržením krevního tlaku. To může snížit riziko kardiovaskulárních problémů u astronautů na dlouhodobých vesmírných misích.

Závěr

Studie BRACE poskytuje cenné poznatky o účincích umělé gravitace na lidské tělo. Tento výzkum by mohl vést k novým způsobům, jak zlepšit zdraví astronautů ve vesmíru a lidí se sníženou pohyblivostí na Zemi.

Vlivy kosmických cest na krev astronautů

Kosmické cesty mají na lidské tělo značný vliv a nový výzkum odhalil znepokojující dopad na krev astronautů. Podle studie publikované v časopise Nature Medicine astronauti ve vesmíru zažívají zrychlené ničení vlastních červených krvinek.

Co je vesmírná anémie?

Vesmírná anémie je stav charakterizovaný snížením počtu červených krvinek. Červené krvinky obsahují hemoglobin, bílkovinu, která přenáší kyslík z plic do zbytku těla. Nedostatek červených krvinek může vést k anémii, která má za následek únavu, slabost a dušnost.

Příčiny vesmírné anémie

Studie naznačuje, že vesmírná anémie je způsobena posuny tekutin, ke kterým dochází v tělech astronautů, když se přizpůsobují beztížnému prostředí vesmíru. Tyto posuny tekutin mohou zatěžovat oběhový systém těla, což vede ke zvýšenému ničení červených krvinek.

Vliv vesmírné anémie

Zatímco vesmírná anémie nepředstavuje ve stavu beztíže ve vesmíru velký problém, může se stát významným problémem při návratu na Zemi. Účinky anémie, jako je únava a slabost, mohou narušit schopnost astronautů plnit úkoly a dokončovat mise.

Dlouhodobé účinky vesmírné anémie

Studie také zjistila, že účinky vesmírné anémie mohou přetrvávat nejméně rok poté, co se astronauti vrátí na Zemi. Ničení červených krvinek zůstává zvýšené, i když v nižším tempu ve srovnání s pobytem ve vesmíru. To naznačuje, že tělo potřebuje čas, aby se zotavilo z fyziologických změn, kterými prošlo ve vesmíru.

Implikace pro budoucí cesty do vesmíru

Objev vesmírné anémie má zásadní důsledky pro budoucí dlouhodobé vesmírné mise, jako jsou mise na Mars. Astronauti na takovýchto misích budou muset být schopni udržet si zdravý počet červených krvinek, aby byla zajištěna jejich pohoda a úspěch mise.

Možná řešení

Vědci zkoumají různé strategie ke snížení rizika vesmírné anémie. Jeden přístup zahrnuje úpravu stravy astronautů, aby poskytovala lepší výživovou podporu pro tvorbu krvinek. Další strategie se zaměřuje na vývoj léčby k prevenci nebo zmírnění ničení červených krvinek.

Relevancia pro neastronauty

I když je vesmírná anémie primárně problémem astronautů, výsledky výzkumu mají širší důsledky. Studie vrhá světlo na fyziologické adaptace, ke kterým dochází v reakci na změny gravitace, což by mohlo mít uplatnění v porozumění a léčbě určitých stavů na Zemi, jako je anémie související s pobytem na lůžku nebo chronickými nemocemi.

Závěr

Vesmírná anémie je vážná výzva, kterou je třeba řešit, aby se dlouhodobé cesty do vesmíru staly skutečností. Průběžný výzkum je nezbytný k identifikaci přesných mechanismů stojích za vesmírnou anémií a vývoji účinných protiopatření k ochraně zdraví budoucích astronautů.

Raný život a kariéra

Scott Carpenter se narodil v Boulderu ve státě Colorado 1. května 1925. V roce 1949 absolvoval Námořní akademii Spojených států a stal se námořním letcem. V roce 1959 byl vybrán jako jeden ze sedmi původních astronautů pro NASA projekt Mercury, první americký vesmírný program.

Orbitální let

Dne 24. května 1962 se Carpenter stal druhým Američanem, který obíhal Zemi, po Johnu Glennovi. Řídil kapsli Aurora 7 na tříoběžné misi, která trvala téměř pět hodin. Během svého letu Carpenter provedl několik experimentů a pořídil fotografie zemského povrchu.

Kariéra po letu

Po svém orbitálním letu se Carpenter stal akvanautou a strávil 28 dní životem v podmořském habitatu SEALAB II. Také pracoval jako filmový konzultant pro filmy s tematikou vesmíru a oceánu a napsal dva romány a autobiografii.

Přátelství s Johnem Glennem

Carpenter a John Glenn byli blízcí přátelé a kolegové astronauti. Glenn byl posledním žijícím astronautem z NASA projektu Mercury až do své smrti v roce 2016.

Dědictví

Scott Carpenter zemřel 10. října 2013 ve věku 88 let na komplikace po nedávné mrtvici. Je připomínán jako průkopník v oblasti průzkumu vesmíru a inspirace pro budoucí generace astronautů.

Carpenterovy úvahy o jeho letu

Ve své knize „We Seven“ Carpenter psal o svých motivech stát se astronautem:

„Přihlásil jsem se z několika důvodů,“ napsal. „Jedním z nich, upřímně řečeno, bylo, že jsem si myslel, že je to šance na nesmrtelnost. Být průkopníkem ve vesmíru bylo něco, za co bych rád dal svůj život.“

Před svým letem poslal Carpenterův otec povzbudivý dopis, ve kterém napsal:

„Jen pár slov v předvečer tvého velkého dobrodružství – dobrodružství, na které ses tak dlouho připravoval a které jsi očekával – aby ses dozvěděl, že ho s tebou budeme sdílet, nepřímo.“

Obavy NASA

Během Carpenterova letu si NASA na krátkou dobu myslela, že nepřežil. Přistál 250 námořních mil od svého cíle a námořnímu průzkumnému letadlu trvalo 39 minut, než lokalizovalo jeho kapsli.

Carpenterův vliv na výzkum oceánu

Po svém vesmírném letu se Carpenter stal zastáncem průzkumu a výzkumu oceánu. Strávil 28 dní životem v podmořském habitatu SEALAB II a pomohl podpořit porozumění mořského prostředí.

Carpenterovy příspěvky k filmu a literatuře

Carpenter pracoval jako konzultant na několika filmech s tematikou vesmíru a oceánu, včetně „2001: Vesmírná odysea“ a „Propast“. Napsal také dva romány a autobiografii, v nichž sdílel své zkušenosti astronauta a akvanauty.

Uznání a vyznamenání

Carpenter obdržel řadu cen a vyznamenání za své příspěvky k průzkumu vesmíru, včetně NASA Distinguished Service Medal a Congressional Space Medal of Honor. V roce 1985 byl uveden do Národní letecké síně slávy.