Dlouhé hledání

Harry K. Tye, vojín námořní pěchoty, byl zabit v akci během bitvy o Tarawu v roce 1943, jedné z nejkrvavějších bitev mezi americkými a japonskými silami ve 2. světové válce. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, což jeho rodinu zanechalo v desetiletích nejistoty a zármutku.

Tyeova rodina se nikdy nevzdala naděje, že najde jeho ostatky. Jeho otec cestoval do Japonska, aby ho hledal, a jeho matka psala na velitelství spojeneckých vojsk a žádala o informace. Přes jejich úsilí zůstal Tyeův osud záhadou.

Jiskřička naděje

V roce 2015 se objevila jiskřička naděje, když zástupci organizace History Flight, neziskové organizace, která hledá pohřešované americké vojáky, kontaktovali Tyeova synovce, Davida Tinchera. Informovali ho, že Tyeovy ostatky byly objeveny v hromadném hrobě na ostrově Betio, místě bitvy o Tarawu.

Potvrzení a identifikace

Tincher a další příbuzní poskytli vzorky DNA, aby potvrdili totožnost těla. Shoda byla pozitivní a byla učiněna opatření, aby Tye dostal pohřeb vojáka – 73 let po své smrti.

Rozloučení vojáka

V úterý byl Tye pohřben s plnými vojenskými poctami na Arlingtonském národním hřbitově. Jeho rakev zahalená vlajkou byla lemována vojáky z Caisson Platoon Třetího pěšího pluku, nejstarší aktivní pěchotní jednotky armády ve Spojených státech. Během pohřbu, kterého se zúčastnili ministr obrany Jim Mattis a ministr vnitřní bezpečnosti John F. Kelly, bylo vypáleno 21 salv.

Tyeův synovec, David Tincher, obdržel po skončení pohřbu složenou americkou vlajku.

Uzavření pro truchlící rodinu

Pohřeb uzavřel dlouhou a obtížnou kapitolu nejistoty pro Tyeovu rodinu. Tincher vyjádřil svou vděčnost organizaci History Flight za jejich neúnavné úsilí při hledání a identifikaci Tyeových ostatků.

“Každý rok o Vánocích a jeho narozeninách nad ním plakala a říkala: ‘Pokud ho někdy najdou, přiveďte ho domů a odveďte ho do Arlingtonu,'” vysvětlil Tincher. “‘To je místo, kde ho chceme mít.'”

Odkaz organizace History Flight

History Flight sehrála zásadní roli při hledání ostatků pohřešovaných vojáků z 2. světové války z Tarawy. V roce 2009 organizace použila georadar k lokalizaci a identifikaci více než 200 amerických mariňáků, kteří zůstali po válce nezvěstní.

Jejich práce i nadále poskytuje uzavření rodinám, které desítky let čekaly, až se dozvědí osud svých blízkých.

Zdroje pro rodiny pohřešovaných vojáků

Členové rodiny, kteří hledají více informací o pohřešovaných amerických vojácích, mohou navštívit webové stránky úřadu ministerstva obrany pro válečné zajatce a nezvěstné v akci (POW/MIA). Tato organizace se věnuje lokalizaci, identifikaci a repatriaci ostatků pohřešovaných amerických vojáků z minulých konfliktů.

Zmizení

Osudného dne v březnu 1945 se poručík David L. Mandt vydal na osudovou misi z námořní letecké stanice Patuxent River v Marylandu. Letěl s stíhacím letounem XF8F-1 Bearcat a vzlétl na střelecký test nad Chesapeake Bay. Ale ve 3:45 odpoledne Mandt zmizel. Záchranné týmy vyslané do oblasti objevily ropnou skvrnu a trosky, včetně sedáku s Mandtovým jménem napsaným na něm.

Archeologický průlom

O desítky let později zahájili archeologové z Institutu námořní historie (IMH) a Námořního historického a dědictví velení (NHHC) vyšetřování pomocí sonarových průzkumů. V roce 2010 se archeolog Dan Lynberg potopil ke dnu zálivu a prozkoumal objekt, který se zdál být letadlem. Přes to, že byl pokrytý úlomky, Lynberg jej identifikoval jako vojenskou stíhačku nebo akrobatické letadlo na základě struktury křídel. Kabina byla však naplněná sedimentem a fotografie se nepodařilo vyvolat.

Objevují se další důkazy

Následné návštěvy archeologů IMH a NHHC odhalily další stopy. Tvar vstupů vzduchu, umístění čočky kamery zbraně a rozpětí křídel naznačovaly, že potopené letadlo bylo Mandtův Bearcat. Konečný důkaz však nadále unikal. Aby ověřili totožnost vraku, museli potápěči vykopat kokpit a najít kovovou datovou destičku s evidenčním číslem letadla.

Dědictví pilota

David L. Mandt byl vyznamenaný pilot, který se během 2. světové války zúčastnil devíti operací z letadlových lodí. Nad Novou Irlandií sestřelil dvě japonská letadla a za svou službu posmrtně obdržel Leteckou medaili. Jeho tragické zmizení přerušilo slibnou kariéru a zanechalo prázdnotu v životě jeho rodiny a druhů.

Řešení záhady

Vyšetřovatelé se snažili určit příčinu Mandtovy havárie kvůli nedostatku svědků a fyzických důkazů. Velikost ropné skvrny a objev oddělené části motoru však naznačovaly násilnou kolizi. Archeolog NHHC George Schwarz si všiml neobvykle zachovalého stavu vraku, což poskytlo cenné charakteristiky pro identifikaci.

Budoucí vyšetřování

Námořnictvo plánuje na jaře se vrátit na místo, aby hledalo datovou destičku kokpitu. Pokud budou úspěšní, definitivně potvrdí totožnost vraku jako Mandtova Bearcatu. Tento dlouho očekávaný objev nejen vyřeší desetiletí staré námořní tajemství, ale také osvětlí okolnosti kolem Mandtovy poslední hrdinské mise.

Zachování historie

Pátrání po Mandtově letadle je důkazem důležitosti zachování historických artefaktů z vojenských konfliktů. Tyto relikvie slouží jako hmatatelné připomínky obětí těch, kteří sloužili své zemi, a poskytují cenné poznatky o minulých událostech. Vyřešením záhady Mandtova posledního letu ctíme jeho odkaz a přispíváme ke kolektivní paměti na 2. světovou válku.