Závod o život: Jak Salk a Sabin porazili dětskou obrnu

by Jasmine February 27, 2026

written by Jasmine February 27, 2026

Závod s poliomyelitidou: Jonas Salk a Albert Sabin

Poliomyelitidě hrozba

Poliomyelitida, známá také jako dětská obrna, byla vysoce nakažlivé onemocnění, které v první polovině 20. století každoročně ochromilo tisíce lidí ve Spojených státech. Neměla léčbu a šířila se kontaktem s kontaminovanou vodou nebo potravinami.

Hledání vakcíny

Zatímco se polio řítilo zemí, dva brilantní vědci – Jonas Salk a Albert Sabin – závodili s časem, aby vyvinuli vakcínu. Salk se zaměřil na inaktivovanou očkovací látku, Sabin na orální živou vakcínu.

Jonas Salk: Inaktivovaná vakcína

Jonas Salk se narodil v roce 1914 v New Yorku. Byl nadaným studentem, kterého lákaly intelektuální výzvy lékařského výzkumu. Po promoci na lékařské fakultě začal pracovat na vakcíně proti poliu.

Salkova metoda spočívala v použití zabitého viru, který měl stimulovat imunitní systém k tvorbě protilátek proti poliomyelitidě. Virus pěstoval na kulturách opičích ledvinných buněk, inaktivoval ho formaldehydem a injikoval opicím. Pokusy fungovaly, a tak přešel k testům na lidech.

Albert Sabin: Orální živá vakcína

Albert Sabin se narodil v roce 1906 v Polsku. V roce 1921 přijel do Spojených států a vystudoval lékařskou fakultu Newyorské univerzity. Po promoci se začal věnovat výzkumu příčin poliomyelitidy.

Sabin zjistil, že virus polia se množí v tenkém střevě. Věřil, že orální vakcína může zabránit proniknutí viru do krevního oběhu a zničit ho dříve, než se rozšíní.

Klinické zkoušky vakcín

Salkova inaktivovaná vakcína byla v roce 1954 testována v rozsáhlém polním pokusu. Zúčastnilo se téměř dva miliony školáků a výsledky byly ohromující: látka byla bezpečná a účinná a dramaticky snížila výskyt polia ve Spojených státech.

I Sabinova orální živá vakcína prošla rozsáhlými zkouškami. Výsledky opět potvrdily její účinnost a v roce 1963 byla schválena k použití v USA.

Vymýcení poliomyelitidy

Sabinova orální vakcína se stala standardní látkou při celosvětovém úsilí o vymýcení polia. Je levná, snadno se podává a velmi účinně brání šíření nemoci.

Polio je dnes vymýceno ve většině světa, avšak v některých rozvojových zemích stále představuje hrozbu. Díky neutuchající práci Jonase Salka, Alberta Sabina a dalších vědců už však není tím strašákem, kterým bývala.

Dědictví Jonase Salka a Alberta Sabina

Jonas Salk a Albert Sabin patří k nejvýznamnějším postavám v dějinách medicíny. Jejich práce na vakcíně proti poliomyelitidě zachránila nespočet životů a pomohla učinit svět zdravějším místem.

Salkova inaktivovaná vakcína byla první svého druhu a významně snížila výskyt polia ve Spojených státech. Sabinova orální živá vakcína je dnes používaným standardem a sehrála klíčovou roli při globálním vymýcení nemoci.

Dědictví obou vědců je dědictvím inovací, odhodlání a vytrvalosti. Jejich dílo dokládá sílu vědy a důležitost spolupráce v boji proti nemocem.

Jasmine

Jasminina cesta začala s fotoaparátem v ruce a srdcem plným příběhů. Svět pro ni nebyl jen sbírkou obrazů a zvuků; byl to živý gobelín protkán složitými detaily, každý z nich čekal na zachycení a prozkoumání. Tato vrozená zvědavost ji přirozeně přivedla ke psanému slovu, kde objevila sílu jazyka tkát příběhy, které rezonují s duší. Jasmininy články v sekci LifeScienceArt jsou důkazem této synergie. Její slova tančí po stránce, malují živé obrazy, které čtenáře přenesou přímo do srdce zážitku. Ať už je to tichá úvaha vyvolaná ranním východem slunce, nebo elektrizující energie rušné městské ulice, Jasmine má mimořádnou schopnost přeložit podstatu okamžiku do slov, která rezonují. Ale Jasmininy talenty sahají daleko za psané slovo. S bystrým okem pro detail a duší fotografa vidí svět jedinečnou optikou. Její fotografie nejsou jen momentky; jsou to okna do skrytých emocí a nevyslovených příběhů. Jeden jediný snímek zachycený Jasmininým typickým stylem dokáže vyvolat kaleidoskop pocitů, přimět k zamyšlení a probudit v divákovi pocit údivu. Způsob, jakým si hraje se světlem a stínem, nebo jak nachází krásu v obyčejném, vypovídá o její umělecké vizi. Je zřejmé, že Jasmine svět nejen vidí, ale také ho hluboce a vášnivě cítí. Tato hloubka cítění se projevuje i v jejím psaní. Jasmininy články jsou naplněny syrovou upřímností, která oslovuje čtenáře na osobní úrovni. Nebojí se zkoumat složitosti života, radosti i bolesti, triumfy i prohry, které všichni prožíváme. Ale i při řešení obtížných témat se v jejích slovech skrývá optimismus, víra v přirozenou odolnost lidského ducha. Jasminino psaní povzbuzuje čtenáře, aby přijali celý spektrum životních zkušeností, nacházeli krásu v nečekaném a čelili výzvám s odvahou a grácií. Člověk má pocit, že Jasminin vlastní život je nepřetržitým objevováním, neustálým hledáním nových zkušeností a perspektiv. Ať už jde o odbočení z vyšlapané cesty za účelem zachycení skrytého pokladu objektivem, nebo ponoření se do hloubky lidských emocí skrze psaní, Jasmine prospívá samotnou cestou. Tento vrozený smysl pro dobrodružství je nakažlivý a inspiruje čtenáře, aby se vydali na své vlastní objevné cesty, a to jak vnitřní, tak vnější. Jasminina práce není jen o zachycování okamžiků; jde o zažehnutí jiskry zvědavosti a touhy žít život naplno. Možná nejpřitažlivějším aspektem Jasmininy práce je pocit intimity, který vyvolává. Čtení jejích článků je jako rozhovor s blízkým přítelem, někým, kdo rozumí jemnostem života a nebojí se sdílet své zranitelnosti. Tato schopnost spojit se s čtenáři na osobní úrovni činí Jasminino psaní tak silným a trvalým. Je to důkaz její vlastní autentičnosti a upřímné touhy spojit se s ostatními prostřednictvím kouzla slov a obrazů.