Kritické myšlení

Proč mluvíme takové nesmysly?

Věda o nesmyslech

Všichni se rádi považujeme za racionální bytosti, které si cení pravdy a rozumu. Realita je však taková, že všichni máme někdy tendenci mluvit nesmysly. Tento jev je známý jako “kecání”.

Kecání je definováno jako “všudypřítomné společenské chování zahrnující komunikaci s malým až žádným ohledem na důkazy a/nebo zavedené sémantické, logické, systémové nebo empirické znalosti”. Jinými slovy, jde o vymýšlení si věcí, aniž by vás zajímalo, zda jsou pravdivé či nikoli.

Proč kecáme?

Podle výzkumu existují dva hlavní faktory, které přispívají ke kecání:

1. Sociální tlak: Když cítíme tlak, abychom měli názor na dané téma, i když o něm toho moc nevíme, je pravděpodobnější, že si něco vymyslíme.
2. Nedostatek odpovědnosti: Pokud si nemyslíme, že někdo zpochybní naše tvrzení, je pravděpodobnější, že vypustíme nesmysly.

Dopad keců

Kecání může mít negativní dopad na náš veřejný diskurz a naše osobní vztahy. Může vést k dezinformacím, nedůvěře a dokonce i konfliktům.

Jak bojovat proti kecům?

Dobrou zprávou je, že existují věci, které můžeme udělat, abychom bojovali proti kecům. Jednou z nejúčinnějších strategií je jednoduše konfrontovat lidi s tím. Pokud někdo přijde s tvrzením, které se zdá pochybné, požádejte ho o důkaz, který by ho podpořil. Pokud žádný nedokáže předložit, pak víte, že pravděpodobně jen mluví nesmysly.

Další strategií je podpora kritického myšlení a úsudku založeného na důkazech. To znamená učit lidi, jak hodnotit informace a činit informovaná rozhodnutí. Když jsou lidé kritičtějšími mysliteli, je menší pravděpodobnost, že je nachytá kecání.

Individuální rozdíly v náchylnosti ke kecům

Někteří lidé jsou náchylnější ke kecům než jiní. Výzkum ukázal, že lidé, kteří jsou méně analytičtí, méně inteligentní, mají silnější náboženskou víru a jsou náchylnější k “ontologické zmatenosti” (víře, že mysl může ovládat fyzický svět), s větší pravděpodobností přijmou kecy.

Role kritického myšlení v odolávání kecům

Kritické myšlení je nezbytné pro odolávání kecům. Když kriticky přemýšlíme, pečlivě vyhodnocujeme informace a činíme úsudky založené na důkazech a rozumu. Nepřijímáme jen věci tak, jak jsou nám předkládány, a nebojíme se zpochybnit tvrzení, která se zdají pochybná.

Důležitost úsudku založeného na důkazech v postfaktické společnosti

Ve světě, kde jsou dezinformace běžné, je důležitější než kdykoli předtím umět kriticky myslet a hodnotit informace na základě důkazů. Podporou kritického myšlení a úsudku založeného na důkazech můžeme pomoci vytvořit informovanější a racionálnější společnost.

Další výzkum

Kromě výzkumu toho, proč lidé kecají, probíhal také výzkum toho, proč někteří lidé jsou náchylnější k přijímání keců než jiní. Jedna studie zjistila, že lidé se zvýšenou tendencí reagovat jsou náchylnější k přijímání odpovídajících myšlenek a pseudofaktů. Jiná studie zjistila, že lidé, kteří jsou méně analytičtí, méně inteligentní, mají silnější náboženskou víru a jsou náchylnější k “ontologické zmatenosti”, s větší pravděpodobností přijmou kecy.

Tento výzkum naznačuje, že existují individuální rozdíly v náchylnosti ke kecům. Někteří lidé jsou prostě náchylnější k tomu, aby je nachytaly nesmysly, než jiní. Kritické myšlení a úsudek založený na důkazech nás však mohou pomoci chránit před nebezpečími keců.

Strategie pro boj proti kecům

Zde je několik tipů, jak bojovat proti kecům:

• Konfrontujte lidi s jejich kecy.
• Podporujte kritické myšlení a úsudek založený na důkazech.
• Uvědomte si vlastní náchylnost ke kecům.
• Buďte skeptičtí k tvrzením, která se zdají příliš dobrá na to, aby byla pravdivá.
• Požádejte o důkazy na podporu tvrzení.
• Nebojte se zpochybnit tvrzení, která se zdají pochybná.

Dodržováním těchto tipů můžeme pomoci vytvořit informovanější a racionálnější společnost.